Hudební obor Základní umělecké školy Habartov, okres Sokolov, má největší tradici. V rámci hudebního oboru je vyučovaná řada hudebních nástrojů. Navštěvovat ho mohou žáci od pěti let.
Kromě individuální výuky je od třetího ročníku I. stupně povinná i kolektivní interpretace – tedy žáci jsou povinni navštěvovat komorní nebo souborovou hru. Od prvního do pátého ročníku prvního stupně a i na stupni druhém je povinná teoretická část hudebního vzdělávání – v našem případě hudební nauka. Více viz. aktuální ŠVP školy.
Vyučující hudebního oboru:
Bárta Stanislav – hra na zobcovou flétnu, hra na trubku
Haitinger Ivo – hra na bicí nástroje, hra na pozoun, hra na kytaru, hra na bassovou kytaru
Ivankova Karina – hra na akordeon
Janata Jiří – hra na zobcovou flétnu, hra na altovou flétnu, hra na tenor, hra na lesní roh, hra na bicí nástroje, orchestr
Juhásová Ilona, PhDr. – hra na klavír
Konečná Alena, Bc. DiS. – hra na klavír
Novotná Anna, Mgr. – hra na housle
Novotný Radek – multimediální tvorba
Pavlas Jiří – hudební nauka, hra na klarinet
Soška Patrik, DiS. – hra na kytaru
Stribůrková Renata, DiS. – hra na kytaru, sólový zpěv, sborový zpěv
Šebesta Jindřich – multimediální tvorba
Tvrzová Lenka, Mgr. – hra na klavír
Bárta Stanislav
Haitinger Ivo
„Rád učím na kytaru, mám rád kočky ..“
Janata Jiří
„Jmenuji se Jiří Janata. Na konzervatoři jsem vystudoval hru na lesní roh, klavír a bicí nástroje. Získal jsem titul diplomovaný specialista Dis. Již za studií jsem byl členem operního orchestru DJKT Plzeň. Vojenskou základní službu jsem díky úspěšně zvládnutého konkurzu prožil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Od roku 1986 jsem členem Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně na pozici hráče na lesní roh. Hned po nástupu do symfonického orchestru jsem dostal nabídku pozice učitele ZUŠ v Mariánských Lázních. Postupně jsem učil na vícero ZUŠ. Jako dirigent jsem vedl také Velký dechový orchestr ZUŠ Kynšperk, s kterým jsem absolvoval koncerty a soutěžní vystoupení nejen v Čechách, ale i v zahraničí.
Původně jsem učitelem hudby být nechtěl. Chtěl jsem být aktivním muzikantem a hrát v různých orchestrech, souborech a kapelách. Nicméně učení žáků se mně postupně začalo líbit. Objevil jsem, že každý žák je nezaměnitelná osobnost a úkolem učitele je tuto osobnost rozvíjet. Nejen ve hře na daný hudební nástroj, ale i k pozitivnímu vztahu ke kultuře vůbec. Vždy jsem chtěl po žácích, aby mi namalovali nějaký obrázek a obrázky mám schované dodnes. Některé tvoří „výstavku„ v mé třídě.
Hudba nabízí možnost setkávání a společné sdílení hudby. Proto jsem vždy vytvářel hudební soubory, orchestry a různé hudební skupiny žáků. Jsem přesvědčen, že studium hudby má nezastupitelnou roli ve vývoji žáků a budoucnosti naší společnosti.“
Juhásová Ilona, PhDr.
„Být mezi žáky a učiteli základních uměleckých škol je mojí celoživotní profesní láskou.
Je mi ctí, že již osm let tyto radosti prožívám jako učitelka hry na klavír v ZUŠ Habartov.“
„Muzika nejpřirozenější nám jest“
Jan Ámos Komenský
Konečná Alena, Bc.
„Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se.“ Dalajláma
„Pracujte na něčem, co je dobré, a nejen proto, že to má šanci na úspěch“. Václav Havel
Novotná Anna, Mgr.
„V základní umělecké škole jsem vyrostla – hlavně díky mé mamince, tehdejší dlouholeté ředitelce ZUŠ Chodov. Od pěti let jsem navštěvovala kromě hry na housle také taneční obor, literárně dramatický obor i obor výtvarný. Ve třetí třídě jsem umocnila umělecké vzdělávání navštěvováním ZŠ a ZUŠ Šmeralova s rozšířenou estetickou výchovou. Na prvním stupni ala výtvarník, od šesté třídy již jako hudebník připravující se na konzervatoř. Vystupování bylo mým denním chlebem a byť jsem byla průměrným žákem ZUŠ, byl to krásný druhý domov. V ZUŠce jsem se naučila kreativitě, tvorbě, improvizaci, ale i spolupráci, úctě k druhým a pokoře… K tomu všemu přičtěte hudební tábory, rodinné dovolené s panem Jurkovičem a Orffovou společností a…
A tak byly postaveny základy pomyslného uměleckého domečku.
Postupně na konzervatoři přibývaly zdi, které se však často bortily. Nebyla jsem žádný extrémní talent a tréma spolu s nízkým sebevědomím v pubertě vzali za své. Když jsem na Konzervatoři Plzeň úspěšně odmaturovala (psychicky hlavně díky koncertování s kapelou Zajíc Company), rozhodla jsem se jít dál – na vysokou školu.
Přijali mě v Brně na MUNI – vystudovala jsem bakalářský obor Sdružená uměnovědná studia a dva obory magisterské – Srovnávací uměnovědná studia a Management v kultuře. Cílem managementu bylo vychovat šéfy kulturních institutů, kteří se vyznají v ekonomické i umělecké stránce. A domečku se postavila střecha …
Spolu s vysokou školou jsem začala učit na základní umělecké škole v Chodově. Finanční situace si to žádala. Věřte, že jsem 2 měsíce doma probrečela se slovy, že já nikdy učit nebudu. Nebudu, neumím to a žáky akorát zkazím … Od pěti let jsem snila být policajtkou, tou ze seriálu Dempsey a Makepeaceová a ne učitelkou houslí … Ano, i v domě občas musíme vyměnit záclony a umýt okna.
Na vysoké škole jsem v rámci programu Erasmus absolvovala studia v Dánsku v Kodani. Nechtěla jsem se vrátit domů, bylo tam krásně, stejně jako v Brně, ale šla jsem zpět do Karlovarského kraje za rodinou … Výlet z domku do jiných domovů…
Učila jsem na vícero ZUŠkách, sbírala jsem zkušenosti, dostudovávala jsem pedagogické minimum, studium ředitelů a jiná studia a najednou telefon … prý jestli nechci zkusit konkurz na ředitelku ZUŠ. Ani ve snu by mě to nenapadlo, ale taková příležitost se neodmítá … Dům jsem vybavila nábytkem.
Tak tu jsem od roku 2015.
Jak vždy říkám, i na malém rybníce se dá dělat spousta muziky. A ano. V ZUŠce v Habartově je skvělý kolektiv lidí, který se snaží překonávat malé i velké překážky. Snaží se být rodinným zázemím pro všechny žáky školy a přístavem pro rodiče, kteří třeba nikdy ZUŠkou neprošli. Nejsme dokonalí, jsme jací jsme a vše co děláme, děláme s maximálním úsilím, s nejlepším vědomím a svědomím, jak to momentálně nejlépe jde…
A všemu vděčíme i upřímné podpoře města Habartov a součinnosti všech organizací města.
A tak jsem spokojená … žiji v kolektivu a prostředí neskutečně upřímných a kreativních lidí. A u toho dělám něco, co mi dává smysl.
Zároveň tuto skvělou životní příležitost kombinuji s péčí o rodinu, amatérským sportem na vyčistění hlavy a občasným hraním s kapelou X_jazz …. Ano, je toho více, ale tohle jsou stěžejní body mého života.
A dům je celý – je tu teplo, světlo, smích i pláč … Doufám, že základy budou pevné a i když přijde zemětřesení, bouře, záplavy, tropy apod., dům se jen tak nezboří …“
Novotný Radek
Pavlas Jiří
„Jmenuji se Jiří Pavlas, jsem učitel hudební nauky a hry na dechové dřevěné nástroje. Ve volném čase se rád odreaguji hrou na klarinet a klavír, cestováním, a také při sportovních aktivitách. Nejčastěji v posilovně a ve skateparku (jezdím na bmx). Podle mě i mého okolí jsem klidné povahy (i přesto, že tomu bylo v minulosti naopak), ale když některý z žáků v pátém ročníku nedokáže říci hudební abecedu, tepovka mi i trochu vyskočí.“
Soška Patrik, DiS.
„Pedagog na ZUŠ Ostrov a ZUŠ Habartov – specializace – hra na klasickou kytaru, hra na elektrickou (rockovou) kytaru.“
Stibůrková Renata, DiS.
„Vystudovala Konzervatoř v Teplicích a od roku 1999 učí v ZUŠ Kraslice. A protože ráda spojuje hru na kytaru se zpěvem v letech 2007 – 2014 vystudovala kombinované studium klasického zpěvu na Konzervatoři v Plzni. Cca od roku 2012 učí také v ZUŠ Habartov.
Ve volném čase vedla smíšený pěvecký sbor, zpívala v dechovce, hrála na elektrickou kytaru v rockové kapela nebo hrála na bodhran a zpívala v kapele zaměřující se na skotské a irské písně.
Momentálně tajně trénuje na svůj debut v symfonickém metalovém orchestru a čeká na pozvání od Tarji na pěvecký duet…“
Tvrzová Lenka, Mgr.
„Nejšťastnější jsem, když mohu dělat pro druhé úplně obyčejné věci. Ráda peču, vařím, žehlím, zašívám, starám se o zahrádku. Také pletu, šiju, předu, tkám, sbírám a suším bylinky. Starat se o mé nejbližší je zkrátka moje vášeň. Ale naše škola, to je pro mě vlastně druhá rodina. Kolegové jsou jako moji sourozenci, žáci jako děti. Málokdo ví, že Magdalena Dobromila Rettigová byla vlastně umělkyní, přesto si našla čas na domácnost. Já jsem v jádru hospodyňka, přesto si ráda najdu čas na umění.“
Karina Ivankova
Stejně jako si hůlka vybírá kouzelníka, jako si pes vybírá svého pána. Tak si mě vybral i akordeon. Původně jsem netušila, že takto fascinující nástroj existuje a postupem času jsem s ním našla spojení a úplně mu propadla.
Skupinová hra a společné koncerty mi ukázaly, jak moc může hudba spojovat lidi – nejen prostřednictvím tónů, ale i sdílené radosti ze společného tvoření. Protože jak řekl Henry Wadsworth Longfellow „Hudba je univerzální jazyk lidstva“
Kromě hudby je mou náplní života sport a příroda, nejlepší je kombinace obojího jako například horská turistika s dokonalou společností čtyřnohých přátel.
Jindřich Šebesta
Victor Hugo: „Hudba vyjadřuje to, co nelze vyjádřit slovy, a to, co nemůže mlčet.“
Jmenuji se Jindřich Šebesta a školní rok 2025–2026 jsem začal vyučovat multimediální obor v ZUŠ Hubartov. Mojí velkou vášní je komponování hudby, hlavně té filmové. Hraju na všechny možné hudební nástroje a mám rád i ty věci technické, čili na ten obor si troufám říct, že se jakoby hodím.